Velikost výpočetní oblasti (velikost větrného tunelu) je důležitým aspektem simulace větru, který má významný vliv na přesnost, ale i náklady na CFD simulaci.
Před založením statického modelu si každý uživatel rozmýšlí parametry systému a jak model co nejlépe definovat. Zvláštní pozornost by přitom měla být věnována také orientaci globálního souřadného systému. V oblasti technického inženýrství je globální osa Z obvykle orientována dolů (ve směru vlastní tíhy), zatímco v architektonické oblasti směřuje většinou nahoru. Diese Unterschiede können oftmals zu Schwierigkeiten bei der Modellierung führen, beispielsweise beim Austausch von Gesamtmodellen oder DXF-Folien.
Ve světě stavebního inženýrství má slovo imperfekce specifický význam. Imperfekce obecně popisují nedokonalost konstrukce nebo výrobní odchylku konstrukčního prvku od ideálního tvaru.
Tato studie porovnává tlak větru na výškovou budovu stanovený výpočtem v programu RWIND Simulation s výsledky, které zveřejnili Dagnew a kol. v červnu 2009 na 11. Americké konferenci větrného inženýrství (ACWE). V našem příspěvku porovnáme výsledné hodnoty působení větru na budovu CAARC (Commonwealth Advisory Aeronautical Council) stanovené různými numerickými metodami s experimentálními údaji založenými na testech v aerodynamickém tunelu.
Pokud má být zatížení větrem budovy respektive nosné konstrukce určeno současně aerodynamickými součiniteli tlaku a sání na závětrné i návětrné straně budovy, je možné zohlednit korelaci tlaku větru na oblasti D a E ploch stěn.
Sila se používají jako velkoobjemové kontejnery pro skladování sypkých materiálů, jako jsou zemědělské produkty nebo výchozí materiály, a také meziproduktů průmyslové výroby. Statické inženýrství takových konstrukcí vyžaduje přesnou znalost napětí způsobených částicemi ve stavební konstrukci. Norma EN 1991-4 "Zatížení pro sila a nádrže" [1] stanoví obecné zásady a požadavky pro stanovení těchto zatížení.